I když do začátku prázdnin nebylo nic jisté a přihlášek na velké tábory se kvůli zmíněné nejistotě moc nesešlo my jsme se nevzdali!
Přihlášky jsme shrnuli na jednu hromadu a řekli si když nebude tábor, bude táboření a jak jsme řekli tak se také stalo.
Dne čtvrtého sedmý roku dvoutisícíhodvacátéhoprvního jsme se v ranních hodinách vynořili na Břeclavském nádraží, kde jsme hromadou batohů a naším nyní již Bojovým Vozidlem Pěchoty děsili náhodné kolemjdoucí.
Cesta malebnou krajinou vysočiny až k našemu cíli u Dlaskova mlýna probíhala vcelku klidně až na oznámení o zpoždění díky kterému ujel autobus, který vlastně neujel protože se také opozdil a to víc než vlak, kterým se k cíli řítila většina naší výpravy.
Po příjezdu na místo (a sestoupání krkolomného kopce, který nás ještě v průběhu potrápil)
Přišlo na řadu vybalení věcí a stavba tábora.
Stavba protože jsme měli pouze tři stany a několik plachet, proběhla relativně rychle a proto jsme se mohli hned vrhnout na zábavnější táborové povinnosti jako střelba z luku, arénky s mečem i bez něj a dokonce přišla řada i na naši miniverzi skotských her. Po večerech se vysedávalo u ohně, užívala se táborová pohoda a děti díky Kvákovi našli novou zálibu v hraní Dračího doupěte.
Dost bylo mých nicneříkajících písmenek více informací a táborové atmosféry najdete na táborových fotkách zde
Náhled pro ty, kteří nemají čas klikat na pochybé odkazy:
